Děti z prvního stupně se vydaly na cestu po škole, kterou znají, kterou dennodenně chodí, ale najednou byla jiná… temná, plná strašidel, různých visících, či ležících nástrah, osvětlená pouze svitem svíček. Jako první musely v čarodějnické sluji vylovit z barevných háďátek oko, pak jim vampýrka nabídla lektvar z krve předškoláčků nebo z ropuch. Cesta k ježibabě, která sbírala do ampule kapičky jejich vlastní krve, nebyla dlouhá, za zavřenými dveřmi pak čekala strašidla a taky poházené kostičky. Z nich měly děti za úkol složit správně kostru. Po schodišti mrtvých neviňátek a kolem školního kosťáka Pepy pak sešly do laboratoře šíleného patologa, který měl v kádinkách ledviny, plíce, srdce, střeva, ale také litry krve. Podzimním listím se děti dostaly až do temných šaten, kde se ze všech koutů ozývaly strašidelné zvuky. V cestě jim stála pavučina, kterou musely prolézt směrem k peklu. Tam už čekal čert, aby si s nimi zahrál v kostky. Cestou zpět prošly kolem golema a zamířily na hřbitov. Některé děti tam mezi kostmi poseděly u náhrobku i dětského kočárku. Na schodech u jídelny pak potkaly Kačku, chtěla si hrát, pořád hrát… hraje si už 300 let. Od Kačky vedla cesta kolem rakve s oživlými mrtvolami. Na děti čekalo už jen stanoviště, kde si vyrobily lízátkového ducha, a poslední úsek stezky. Tady se to duchy jen hemžilo, byli všude po stranách, u stropu a také schovaní za velkými duchy. Rychle, rychle, už to mají děti za sebou. V posledním místnosti na velké hrdiny čekalo malé překvapení v podobě sladkého kornoutu a památeční duší medaile. Snad se noční stezka školou dětem líbila.

Za autorský tým děkujeme svým kolegům, kteří se zúčastnili a pomohli nám zajistit stanoviště, děkujeme i našim deváťákům, kteří nejen strašili, ale také provázeli jako hodní duchové ty, kteří se báli. Za materiální zajištění patří poděkování Nadaci při Základní škole Hošťálková. Za občerstvení nejen pro děti, ale také pro deváťáky děkujeme rodičům – paní Kovářové, Děckuláčkové, Barčákové, Kormanové a Graclíkové. Paní Kovářová se podílela i na výzdobě – duchové byli její práce, děkujeme. A speciální poděkování patří i našemu šílenému patologovi,  MUDr. Davidu Halatovi, který si na tuto akci našel čas ve svém nabitém programu